Muj deník

Dneska jsem byla celkem hodná od rána, ani jsem se moc nevztekala a povídala si s naším andulákem Filípkem. Kolem poledne, když se táta vrátil, jsme jeli nakoupit a zastavili jsme se ve zverimexu pro zrníčka Filípkovi. Trošku jsem se rozbrečela na schodech do patra, protože mi maminka utekla a já jsem nestíhala brát schody. Ale táta mě zvednul a byli jsme nahoře hned.

Zatímco mamka hledala zrníčka, šli jsme se s tátou podívat na zvířátka. Měli tam plno ptáčků jako je Filípek, ale byli větší. Prý papouškové. Mě se, ale i tak moc líbili. Potom mi táta ukazoval hada, ale na toho jsem se mračila, protože nic nedělal, jen ležel. Našli jsme i takový divný zelený obludy se čtyřma nohama a ocasem. Nějací leguáni. Ti se mi začali líbit, až když lezli.

Z čeho jsem byla unešená ještě víc, než z ptáčků bylo, když mě táta postavil na zem a já uviděla králíčky a morčátka. Běhala jsem ode skla ke sklu a nemohla se vynadívat. Morčátka byla lepší, protože pořád běhala. No a pak, když jsem je ukázala mamince, tak se s tátou dohodli a jedno morčátko mi koupili. Já jsem si ho chtěla vzít hned do ruky a pořád jsem opakovala po té paní, co mi ho dávala: "kluk". Sice nemám tušení co to znamená, ale o tom morčátku to říkali všichni kolem. Pak mi ho dali do krabice a nechtěli mě nechat, abych ji otevřela.

Potom už jen nezajímavá cesta autem domů, to jsem se zas nabrečela, než mě dal táta do autosedačky, protože já nechtěla sedět.

Když jsme přijeli domů, všechno bylo jako obvykle, vynést věci z auti. No jo, ale jaké bylo moje překvapení, když jsme se zavřeli v předsíni a táta otevřel krabici. Já na ni totiž mezitím úplně zapoměla. Nechtěl mi jí dát, tak jsem se začala vztekat a táta se na mě zlobil, ale jenom chvilku, než krabici otočil na bok, aby morčátko vylezlo. No moc se mu nechtělo, tak jsem si lehla na zem a snažila se vlézt do krabičky za ním. Vůbec mi to nešlo. Táta říkal, že jsem moc velká. Já si, ale stejně připadám moc malá, protože na plno věcí co bych chtěla, pořád nedosáhnu.

Chvíli jsme si hráli a já morčátko hladila a píchala prstem do čumáčku, ale pořád přede mnou utíkalo. To byste viděli, jak se umí natáhnout, když se rozběhně, je pak jak žížala. Když mě mamka odvedla, že se musí připravit bydlení pro morčátko, tak jsem zase plakala, že si s ním nemůžu hrát. Mamka říkala, že musím opatrně, když já ale nemám ten cit pro to ještě.

Táta mě pak dal spinkat a když jsem se vzbudila, tak mamka přinesla morčátko a já si s ním hrála. Pořád někam utíkalo a lezlo po mě. Najednou skočilo z postele a táta ho musel chytat po koberci, to byla švanda! Když ho konečně chytil, dal mi morčátko zpátky a mamka mě vyfotila. Fotky jsou v albu: Poprvé s morčátkem